Zakladatelem homeopatie je Samuel Fridrich Christian Hahnemann (1755-1843), německý lékař, chemik a farmakolog.
Ve své praxi kladl obrovský důraz na pozorování pacienta, příznaky onemocnění, prostředí pacienta, ve kterém žije, a hledal spojitost mezi těmito aspekty.
Ve svém bádaní dospěl k závěrům: „Každá látka, která je schopná vyvolat u zdravého jedince nějaké příznaky, musí být schopna je léčit u jedince nemocného.“ „Nemoci lidí nejsou způsobeny žádnými látkami, žádnou chorobnou materií nemoci, ale jsou pouze narušením duchovní síly oživující lidské tělo.“ „Podobné se léčí podobným.“ Samuel Hahnemann (zdroj citato.cz)
Hahnemann ve své léčebné metodě využíval a vlastně i potvrdil Hippokratovi známý princip podobnosti. Princip homeopatie je patrný již ze samotného názvu: homeo = stejný, pathos = utrpení, nemoc. Látky, které jsou ředěné, vyvolávají určité symptomy u zdravých jedinců, u nemocných tyto příznaky naopak léčí.
Homeopatické léky se snaží organismus nastartovat tak, aby příčinu nemoci zlikvidoval sám.
Jednotlivá homeopatika jsou vyráběná z přírodních látek, minerálů, rostlin, živočišných produktů ve velmi zředěném stavu. Nemají nežádoucí účinky. Pokud je lék zvolen dobře k danému stavu pacienta, účinek je velmi efektivní.
Homeopatii lze využít k řešení potíží akutních i chronických, kdy hledáme vhodný konstituční lék pro rozpoložení pacienta nejen na rovině fyzické, ale i duševní.
