Definice rehabilitace dle WHO z roku 1969 - „Rehabilitace je kombinované a koordinované využití lékařských, sociálních, výchovných a pracovních prostředků pro výcvik nebo znovuzískání co možná nejvyššího stupně funkční schopnosti.“
Definice rehabilitace dle WHO z roku 1981 – „Rehabilitace zahrnuje všechny prostředky, směřující ke zmírnění tíže omezujících a znevýhodňujících okolností a umožňuje zdravotně postiženým a hendikepovaným osobám dosáhnout sociální integrace.“
Definice dle OSN - „Rehabilitace je proces, jehož cílem je umožnit osobám se zdravotním postižením, poškozeným úrazem, nemocí nebo vrozenou vadou, aby dosáhly a zachovaly si optimální fyzickou, smyslovou, intelektovou, psychickou a sociální úroveň funkcí a poskytnout jim prostředky k dosažení vyšší úrovně nezávislosti a kvality života. Rehabilitace může zahrnovat opatření pro zajištění a obnovu funkcí nebo opatření kompenzující ztrátu či funkční omezení.“
Ze všech definic vyplývá, že rehabilitace je interdisciplinární obor, kterým procházejí pacienti téměř ze všech medicínských oborů.
Často slýcháváme od pacientů, že jim bylo řečeno od jiných specialistů: „….už nevíme co s Vámi, tak ještě zkusíme rehabilitaci.“ A mnohokrát pacient opravu odejde spokojen bez potíží nebo s jejich zmírněním.
Zasahujeme do života pacienta v mnoha aspektech, tělesná rovina je často „nabourána“ na podkladě nějakého psychického problému, který pacient „drží problém pod pokličkou“ a mnohdy při odběru anamnézy stačí téma otevřít a pacientovi se uleví psychicky a s rehabilitací přichází úleva i na rovině fyzické.
Musíme si položit otázku: „Proč nás záda bolí?“ Odpověď bývá často jednoduchá: „Máme naloženo nebo nás na bedrech tíží nějaká životní situace.“ A při tlaku dnešní doby a zásadách našeho životního stylu máme tyto potíže dnes a denně.
Manuální myoskeletální medicína pro léčbu využívá široké spektrum metod – měkké techniky, mobilizace, trakce, protažení fascií, postizometrickou relaxaci, reciproční inhibici. Metody jsou šetrné. Lékař využívá svůj cit a palpační dovednosti.
Významným představitelem moderní manuální a myoskeletální medicíny v České republice byl Prof. MUDr. Karel Lewit, DrSc. (1916-2014), který tento obor po celý svůj dlouhý život zdokonaloval.
Zobrazovací metody mají v dnešní medicíně obrovský význam, jsou ctěny myoskeletální medicínou, ale vidíme i jejich omezený význam, kdy nález nekoreluje s klinickými potížemi pacienta a ti bývají často neúspěšně léčeni.
Dovolme si citaci z rozhovoru s Prof. Lewitem, Dobřichovice, 2011: „„Víte, dnes jsme v zajetí zobrazovacích metod. Ale jemná, vycvičená ruka, ta je nenahraditelná… A to je požehnání i prokletí – ty zobrazovací metody jsou prostě líp honorované.“ (Zdroj Wikipedie)
Techniky manuální myoskeletální medicíny jsou velmi účinné a čím dál méně u lékařů používané, proto bychom byli rádi, aby byly v naší ordinaci standartem.
